Bloomova taxonomie je klasifikační systém, který byl vyvinut Benjaminem Bloomem a jeho kolegy v roce 1956. Tento systém slouží k rozdělení a klasifikaci vzdělávacích cílů do různých úrovní podle složitosti a hloubky porozumění. Původní Bloomova taxonomie zahrnovala šest hlavních kategorií, které jsou uspořádány hierarchicky od nejjednodušších k nejobtížnějším: znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza a hodnocení. Každá z těchto kategorií představuje různé typy kognitivních úkolů, které studenti mohou vykonávat, a poskytuje rámec pro tvorbu učebních materiálů a hodnocení.
V roce 2001 byla Bloomova taxonomie revidována Andersonem a Krathwohllem, čímž se změnila nejen terminologie, ale i struktura. Revidovaná verze se skládá z šesti úrovní: zapamatování, porozumění, aplikování, analyzování, hodnocení a vytváření. Tyto kategorie jsou považovány za akční slova, která lépe reflektují aktivní proces učení. Například „zapamatování“ se zaměřuje na schopnost vybavit si a reprodukovat informace, zatímco „vytváření“ zahrnuje schopnost sestavit nové struktury nebo vzory z různých prvků, což je nejvyšší úroveň kognitivních schopností podle revidované taxonomie.
Bloomova taxonomie je široce využívána ve vzdělávacích systémech po celém světě jako nástroj pro plánování výuky, tvorbu učebních osnov a hodnocení výkonnosti studentů. Díky její struktuře je možné lépe identifikovat cíle výuky a přizpůsobit učební aktivity tak, aby podporovaly hlubší porozumění a kritické myšlení. Tento systém umožňuje učitelům nejen stanovit, co by studenti měli vědět a umět, ale také jakým způsobem mohou tyto dovednosti efektivně rozvíjet a aplikovat v praxi. Bloomova taxonomie tak představuje základní nástroj pro zvyšování kvality vzdělávacího procesu a podporu celoživotního učení.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)