Montessori pedagogika je vzdělávací přístup založený na principu samostatného učení a rozvoje dítěte v přírodním tempu jeho osobního vývoje. Tento přístup byl vyvinut italskou lékařkou a pedagožkou Marií Montessori na začátku 20. století. Hlavní myšlenkou Montessori pedagogiky je podpora vrozeného zájmu dítěte o učení a jeho schopností učit se prostřednictvím interakce s vhodně připraveným prostředím.
Montessori prostředí je charakteristické svou strukturou a uspořádáním, které umožňuje dětem svobodně se pohybovat a volit si činnosti, které odpovídají jejich individuálním zájmům a vývojovým potřebám. Třídy jsou obvykle vybaveny širokou škálou didaktických materiálů, které jsou navrženy tak, aby byly esteticky přitažlivé a funkční. Děti jsou povzbuzovány k samostatné práci, což podporuje rozvoj jejich jemné motoriky, koordinace, koncentrace a nezávislosti. Materiály jsou často samoopravné, což znamená, že dítě může vidět a napravit své chyby bez přímého zásahu dospělého.
Učitel v Montessori prostředí hraje roli pozorovatele a průvodce, který uznává a respektuje individuální potřeby každého dítěte. Cílem je podporovat vnitřní motivaci a pomáhat dětem stát se aktivními účastníky svého vlastního učení. Učitelé jsou školeni v tom, jak připravit prostředí a nabídnout vhodné aktivity, které podporují celkový rozvoj dítěte – fyzický, sociální, emocionální a kognitivní. Montessori pedagogika klade důraz na učení se přes praktické činnosti a prožitkové učení, které jsou základem pro rozvoj zodpovědného jednání a celoživotní lásky k učení.
Mgr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)